Krátkozrakost (myopie)

Krátkozrakost (lat. Myopie) je oční vada, při které se paprsky světla usměrněné čočkou sbíhají už před sítnicí a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Jejich projevem je špatná viditelnost postiženého na vzdálené předměty. Napravuje se brýlemi s rozptylnou čočkou, nebo kontaktními čočkami sférickými s označením minus. Její opakem je dalekozrakost.

Příčinou špatného sbíhání paprsků je tzv. dlouhé oko, kdy je oční bulva příliš protažená.

Krátkozrakost může být:

• jednoduchá (do -3,00 dioptrie); začíná ve školním věku a po 20. roku života se již více nezhoršuje
• mírná (od -3,25 do -6,00 dioptrie); stejně jako jednoduchá začíná ve školním věku a po 20. roce života by se neměla zhoršovat
• těžká (nad -6,00 dioptrie); dělí se na středně těžkou, jejíž vývoj se po 20. roku života pomalu zastavuje, a progresivní, kdy se každoročně zrak zhoršuje o 1 až 4 dioptrie, ale zhoršení se zastaví kolem 30. roku života

Krátkozrakost se dnes také označuje jako novodobá epidemie lidstva, protože postihuje téměř jednu třetinu populace. Teorií, proč tomu tak je, je mnoho. Hlavními faktory jsou genetické dispozice a vlivy prostředí.

Vlivem prostředí se myslí zvýšená zátěž očí, která se za poslední století stala každodenní samozřejmostí díky širšímu zázemí pro studium (zátěž očí při čtení) a hlavně díky rozvoji techniky (zátěž při sledování monitoru, televize). Při zkoumání genetického vlivu na myopii byl objeven gen, který by mohl mít vliv na vývoj oční bulvy, tedy i na její protažení v době dospívání, kdy se nízké formy myopie začínají projevovat. Ani jeden z těchto vlivů ale nebyl prokázán jako určující pro širší výskyt myopie.