Otto Wichterle Zpět

Otto Wichterle (27. října 1913 Prostějov – 18. srpna 1998) byl český vynálezce a chemik; je považován za zakladatele makromolekulární chemie. Proslulý je svým vynálezem měkkých kontaktních čoček, z jeho dalších 150 vynálezů jsou známy umělé polyamidové vlákno – silon a hydrogel.

Otto Wichterle se narodil v Prostějově v rodině továrníka - jeho děd (posléze i otec) vlastnil továrnu na zemědělské stroje. Po maturitě v roce 1931 se zapsal ke studiu chemie na Fakultě chemicko-technologického inženýrství v Praze. Studium zakončil doktorátem v roce 1936; pak zůstal na fakultě jako asistent, pouze však do uzavření českých vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939.

Poté získal zaměstnání ve výzkumném ústavu Baťových závodů ve Zlíně. Od roku 1940 zde vedl výzkumnou skupinu zabývající se polyamidy. V roce 1941 stál na pokraji převratného objevu pružného vlákna; výzkum však nedokončil protože chtěl zabránit tomu, aby objev padl do rukou nacistů. Jeho výroba pod obchodním názvem Silon tak začala až o desetiletí později. Do ústavu se vrátil až v roce 1945, kdy začal také přednášet anorganickou a organickou chemii. V roce 1949 byl Wichterle jmenován nejdříve asistentem a pak profesorem a vedoucím oddělení technologie plastických materiálů, které založil.

Prvním impulsem k Wichterleho práci na objevu měkkých kontaktních čoček byl jeho náhodný rozhovor ve vlaku po cestě z Olomouce do Prahy roku 1952. Spolucestující četl odborný článek o možnostech chirurgické náhrady oka. Wichterle si uvědomil, že problém by šlo vyřešit sestrojením čočky z hydrofilního polymeru. Tak začal pracovat na tomto problému, kterému později věnoval většinu svého dalšího úsilí. První prototyp se mu podařilo vyrobit a sám vyzkoušet roku 1957. Tyto čočky měly drsný povrch a v oku pálily, nicméně Wichterle si na vlastní oči ověřil, že čočky je možné použít pro korekci zraku.

Roku 1958 se stal Wichterle obětí politické čistky; komunisté ve vedení VŠCHT jej vyloučili z fakulty protože nebyl členem KSČ stejně jako jeho nejlepší studenti. Výzkum kontaktních čoček na VŠCHT byl oficiálně ukončen. 4. prosince 1958 byla rozhodnutím prezídia Československéb Akademie Věd přejmenována Laboratoř vysokomolekulárních látek na Ústav makromolekulární chemie a Wichterle se stal jejím ředitelem. Ani zde však nesměl ve výzkumu kontaktních čoček pokračovat, proto jej začal provádět ve své domácí laboratoři mj. se svou ženou Lindou.

V roce 1961 stál Wichterle u vzniku nové metody adiabatické polymerizace kaprolaktamu která byla později využívána k průmyslovému zhotovování odlitků.

Pokrok v technologii výroby kontaktních čoček zaznamenal v roce 1961 kdy s pomocí primitivních prvků, mj. stavebnice Merkur a dynama z jízdního kola realizoval metodu odstředivého lití. To umožnilo vyrábět jednak kvalitnější čočky, jednak i jejich produkci v malých sériích - počátkem roku 1962 jich vyrobil na pět tisíc.

Jeho rozkol s vládnoucí garniturou byl dovršen po invazi vojsk armád Varšavské smlouvy r. 1968 kdy připojil svůj podpis pod petici 2000 slov a při vystoupení v národním shromáždění kritizoval politiku vedení KSČ. Za to byl zbaven místa ředitele Ústavu makromolekulární chemie, nadále směl v ústavu pracovat jen jako řadový vědec a jeho jméno nesmělo ani figurovat na seznamu profesorů ústavu.

V roce 1990 byl Wichterle rehabilitován a následně zvolen prezidentem ČSAV. Tuto funkci zastával až do rozdělení Československa v roce 1993. V tomto roce byl jeho jménem pojmenován asteroid Wichterle. Zemřel roku 1998.